Stmívá se, den již v růžích sny své spřádá,
já něhu svou zas ukryl do dlaní,
sametově se do bříšek mých vkrádá,
kůzlátka z výstřihu se vyklání.

Oči tvé krásné němou výzvou vzplály,
rety jsou jak pár racků dychtivých,
a hvězdičky nás povzbuzují zdáli
blikavým svitem stříbřitých lamp svých.

Polibky mé teď plení ústa tvoje
a ruce dál se touze nebrání,
bláznivě šeptám:\"Chci tě, lásko moje!\",
Nocí zní tiché zipů vrzání...