Třískla tma do oken
jak blázen do činelů

V dolíku hlubokém
teď svojí lásce stelu
v močálech paměti
kde hořké ticho vzlíná

Neptám se, jak je ti
už mě to nezajímá

Ve zlomcích nejistot
i zbytcích po banketu
nenajdu pevný bod
ač tuším… někde je tu
závrať má z neznáma
tvé signum na obraze

Do oken tříská tma
A střepy prší na zem…