Chvíle úžasu a potom - exploze!

Rozechvělý průsečík našich těl,

dvou přímek v jedné rovině.

Vždy se nám snažili namluvit,

že rovnoběžky společný bod nemají.

Kecy!

Jděte do háje s poučkami a definicemi,

vy přemoudřelí, pragmatičtí matematici.

Život nespočtete,

ani nenarvete do vzorců a definic.

I kdybyste se rozkrájeli.

A tak plníš mou prázdnou množinu rozkoší,

(ačkoliv víme, že naše totožnost

by byla všemi učenci světa

velmi rychle vyvrácena).

Přesto sloučení

veškerých našich rovnic i nerovnic

má pokaždé nekonečně mnoho řešení.

Vnímám tě všemi svými smysly,

stejně jako tu nedohlednou šířku

rovinného pásu mezi námi.

… tak vzdálený a přece jsi tak blízký.

Náš průsečík je nejspíš jen v mojí mysli.

Znáš to,

optický klam, související s perspektivou...

Ač navzájem pro sebe

naprosto neperspektivní.

Ve skutečnosti

jsme pouhé mimoběžky,

jejichž roviny jsou až příliš vzdálené

na to, aby se skutečně potkaly.