Pohon
mkadlec 3.6.2011 | 12:17
"Kdyby blbost nadnášela, vy byste tady poletovala jako holubička."
Doktor Štrosmajer
"Vy krááááávo nebeská!"
Doktor Štrosmajer
Strážmistr Vomáčka seděl u stolu dozorčího služebny v plzeňské Perlové ulici a očividně se nudil. Jeho noční služba byla klidná a ospalá. Žádná vražda ani loupež, o výtržnosti nemluvě. Pohledem hypnotizoval telefon napojený na linku 158 a přál si aby zazvonil. Telefon ale tvrdošíjně mlčel. Přijal vysílačkou pravidelné hlášení hlídky, usrknul kafe a dál luštil křížovku. Neidentifikovatelný létající předmět na tři, pomyslel si. "UFO" ozvalo se za ním. Otočil se na své otáčecí židli a uviděl mimozemštana, jak vystřiženého z komixů a scifi fimů. Asi metr vysoká stříbrná postavička s velkýma černýma očima a trojúhelníkovou tváří. V ruce ufon držel věc která byla evidentně zbraní namířenou na jeho hlavu. "Půjdete s námi" řekl stříbrňák. Strážmistr zvedl ruce do polohy vzdávám-se a pokoušel se vypadat co nejméně agresivně. "A co se stalo s klasickým 'přicházíme v míru' ?" zeptal se. "Jo, vlastně, na to jsem zapoměl." na to ufon "Přicházíme v míru¨ řekl a vydal zvuk, který vzdáleně připomínal zachechtání. A zmáčkl spoušť.
Když se strážmistr Vomáčka probral, z pohledu okolo sebe usoudil, že se nachází na mimozemské lodi. "Ne, není to mimozemská loď." ozvalo se za ním. Strážmistr se otočil za hlasem a uviděl dalšího malého stříbrného mužíčka. Tentokrát byl oblečen v bílém plášti a v ruce měl předmět který jako by vypadl z oka trikorderu ze StarTreku. "Je to podzemní základna, umístěná 200 metrů pod povrchem" řekl stříbrný doktor. "A toto je přístroj který skutečně dovede zaznamenávat kdeco. Jenže umí mnohem víc." řekl a namířil krabičkou na strážmistra Vomáčku. Ten se postavil do obranného postoje a očekával bezvědomí. Jenže mimozemšťan stáhl přístroj k sobě a a řekl "Osmdesát sedm, to je tak akorát. Vás jsme měli potkat dřív." "Osmdesát sedm čeho?" zeptal se strážmistr. "IQ" odtušil ítý. "Posaďte se prosím tamhle." řekl a ukázal na jakési podivné pohohovatelné křeslo. Z křesla vedly tlusté svazky kabelů k opodál stojící aparatuře která byla vybavena velkým displejem. Strážmistr se posadil, skoro položil a ruce dal do loketních opěrek. "Leží se se vám pohodlně?" zeptal se ufon a aniž by cokoliv strážmistr stačil cokoliv říct, upravil mu křeslo do polohy, jakou měl na mysli. Pak zadal pár povelů na klávesnici a Vomáčkova zápěstí obemkly proužky z plastické hmoty. "Teď to trochu zabolí" řekl ufon a zmáčkl tlačítko na ovládací konzoli. Zabolelo, ale ne moc, asi jen jako injekce u lékaře. Strážmistr začal téměř okamžitě cítit jak okolní svět odplývá někam jinam a jeho vědomí ulpělo na jediném světelném bodě. Uslyšel příjemný ženský hlas, který ho žádal, aby následující problémy řešil s co největším zaujetím. A pak nastal hotový příval otázek: proč se říká šmatla bubly a ne bubla šmatly* jaké je třistaosmdesátéčtvrté místo pí za desetinou čárkou, jak se jmenovala čtvrtá dcera patnácté konkubíny císaře Wu-ši**, kdo vyhrál aldebaránskou tri-ballovou ligu v roce 44769 místního času, jak se vypočítá velikost vnitřního úhlu pravidelného dvacetistěnu, jaká je průměrná délka třetí soulože v sedmipohlavních partnerských vztazích ****, kdo byl prezidentem USA v roce 1212, průměrná délka sloního chobotu, kolik nohou má trepka, počet žirafích krčních obratlů... Strážmistr Vomáčka pociťoval skutečnou touhu problémy řešit ale prostě se nechytal. Zdáli slyšel hlas ufonského doktora "Dobře, trošku zpomalíme..." Proud problémů neutuchal ale strážmistr už aspoň vnímal jednotlivé otázky, jaká je atomová hmotnost felixia, reprodukujte pachové milostné volání samičky vážky, jaký je psychologický význam červené barvy, znění evangelia podle Jana 2. kapitola, verš 17, kdyby Ježíš byl žena lesbička, kdo je bonkura, jakou barvu má Schrödingerova kočka.... Pak najednou ticho a tma. Postupně začal vnímat okolní svět i s mimozemským profesorem. "Víte, " začal profesor, "my od vás nepotřebujeme ty problémy vyřešit. To co pohání naše lodě, je napětí mezi problémem a neschopností ho řesit. Abych to vysvětlil jednoduše, lítáme na blbost. Vycházíme z axiomů obecně platných v celém vesmíru jako například 'Blbost je věčná' nebo 'Nejhorší na světě je srážka s blbcem' anebo u vás velmi oblíbené 'Kdyby blbost nadnášla...' " Strážmistr se na chvíli zarazil a pak řekl "To jako že jsem blbec?" "Jistě" prohlásil emzák "a to ten nejůžasnějsí typ. Blbec s touhou po inteligenci. Ta vaše touha předložené problémy řešit, se dá vyjádřit hodnotou 300000 megadodo **. Ale já tady žvaním a úplně jsem vás zapoměl odvázat." Zase zmáčkl nějaké tlačítko na konzoli a pásky, které poutaly Vomáčku ke křeslu, se uvolnily. Strážmistr se zvedl z křesla. "A dál?" zeptal se. "Co dál? My vám nabízíme prožití nejúžasnějšího dobrodružství vašeho života. Budete s nám cestovat vesmírem, jako nejváženější součást naší lo... ehm, posádky. Vzrušení, nevšední zážitky, nové světy atakdále, atakdále. Mimochodem, jistě jste si všiml, že jsem použil i axiomu o srážce s blbcem. Z toho vypývá, že mimo jiné budete i významnou součástí naší výzbroje. Nedáte si šálek čaje?" Stážmistrovo pokrčení rameny si mimozemský profesor vysvětlil jako souhlas. "Dva šálky čaje, Darjeeling, středně silný."
Poté co replikátor provedl žádané si sedli ke stolku, uskávali čaj a chvíli nic neříkali. Pak strážmistr Vomáčka položil šálek na talířek a řekl: "Nojo, vaše nabídka je sice hrozně zajímavá, ale já nechci." Profesor také položil šálek a řekl: "Tak s tím se jaksi nepočítá. Víte, my jsme ti ohavní ufoni, co mrzačí krávy, manipulují vaší vládou, unášejí lidi a občas některé vrátí. Naše flotila je docela velká a potřebuje mnoho pohonných jednotek o zbraňových systémech nemluvě. A vy máte dvě možnosti. Buď budete spolupracovat a budete váženým členem posádky, anebo budete muset spolupracovat. Bez té vážnosti. Jako vážený člen posádky máte nárok na standardní porce jídla připraveného podle vaší chuťové struktury, vlastní kajutu a v osobním volnu máte relativně volný pohyb. V opačném případě máte nárok na porce výživy nezbytné pro udržení výkonnosti s minimálním zřetelem na chuťové kvality, a divil byste se jak málo a nechutné to je. Kajutu sdílíte s ostatními pohonnými jednotkami a osobní volno jako takové neexistuje. Což znamená, žádné nové světy, žádné nevšední zážitky a žádné vzrušení." Strážmistr Vomáčka se hluboce zamyslel. Pak ještě hlouběji. Nakonec řekl "To teda znamená, že vlastně nemám možnost volby." "Správně", rekl ufon, "v tom že pro nás budete pracovat, vlastně nemáte možnost volby." "Víte," řekl strážmistr " já nejsem žádnej hrdina a vlastně jsem nikdy nechtěl nic jinýho než bezpečný zaměstnání v teple, kde nemusíte zvedat nic těžkýho. A teď mám zvedat vesmírnej koráb do vesmíru, kde prej je fakt zima. To se mi na tom fakt nelíbí." Ufon si povzdechl a kdyby měl duhovku asi by bylo poznat, že obrátil či v sloup. " Budete v teple a neucítíte ani gram z hmotnosti lodi. Ve vesmíru je přece stav beztíže. Navíc vaše svaly s vaší prací nebudou mít nic společného, protože.... No, to je už jedno." "Aha", řekl strážmistr "tak to potom jo." "No výborně, takže jsme me dohodnuti." řekl ufon. "Teď se prospěte a zítra odlétáme."
Entita, která se ani v nejmenším nepodobala metrovým mimozemšťanům s šedou kůží a trojůhelníkovou tváří se odpojila od zařízení, které jí umožňovalo komunikovat s uskladněnými vyoperovanými mozky, přímo napojenými na systém virtuální reality. Otočila se k dalšímu insektoidovi a jejich komunikace by se dala do češtiny přeložit asi takhle:
##1: Policajti !! :-)
##2: Nojo :-)
##1: Mozek žije, tělo ne. ? Dojde?
##2: ? :-)
##1: Ten hacker, Anderson, pamatujes?
##2: @&%#$!
* Pokud jste se zapekli nad tím jestli se říká šmatla bubly nebo bubla šmatly, jste schopni pohánět mimozemskou loď.
** Pokud vás zaujal tento problém, jste schopni sloužit jako jádro zbraňového systému.
*** Pokud víte, jaká je průměrná délka třetí soulože v sedmipohlavních partnerských vztazích jste schopni velet mimozemské lodi.
**** Dodo, zde jednotka blbosti, je lidové jméno vyhubeného ptáka, jehož vědecké jméno je blboun nejapný. Říkalo se mu tak proto, že byl moc blbej i na to, aby poodešel stranou, když ho mlátili. Proto vyhubeného.
Doktor Štrosmajer
"Vy krááááávo nebeská!"
Doktor Štrosmajer
Strážmistr Vomáčka seděl u stolu dozorčího služebny v plzeňské Perlové ulici a očividně se nudil. Jeho noční služba byla klidná a ospalá. Žádná vražda ani loupež, o výtržnosti nemluvě. Pohledem hypnotizoval telefon napojený na linku 158 a přál si aby zazvonil. Telefon ale tvrdošíjně mlčel. Přijal vysílačkou pravidelné hlášení hlídky, usrknul kafe a dál luštil křížovku. Neidentifikovatelný létající předmět na tři, pomyslel si. "UFO" ozvalo se za ním. Otočil se na své otáčecí židli a uviděl mimozemštana, jak vystřiženého z komixů a scifi fimů. Asi metr vysoká stříbrná postavička s velkýma černýma očima a trojúhelníkovou tváří. V ruce ufon držel věc která byla evidentně zbraní namířenou na jeho hlavu. "Půjdete s námi" řekl stříbrňák. Strážmistr zvedl ruce do polohy vzdávám-se a pokoušel se vypadat co nejméně agresivně. "A co se stalo s klasickým 'přicházíme v míru' ?" zeptal se. "Jo, vlastně, na to jsem zapoměl." na to ufon "Přicházíme v míru¨ řekl a vydal zvuk, který vzdáleně připomínal zachechtání. A zmáčkl spoušť.
Když se strážmistr Vomáčka probral, z pohledu okolo sebe usoudil, že se nachází na mimozemské lodi. "Ne, není to mimozemská loď." ozvalo se za ním. Strážmistr se otočil za hlasem a uviděl dalšího malého stříbrného mužíčka. Tentokrát byl oblečen v bílém plášti a v ruce měl předmět který jako by vypadl z oka trikorderu ze StarTreku. "Je to podzemní základna, umístěná 200 metrů pod povrchem" řekl stříbrný doktor. "A toto je přístroj který skutečně dovede zaznamenávat kdeco. Jenže umí mnohem víc." řekl a namířil krabičkou na strážmistra Vomáčku. Ten se postavil do obranného postoje a očekával bezvědomí. Jenže mimozemšťan stáhl přístroj k sobě a a řekl "Osmdesát sedm, to je tak akorát. Vás jsme měli potkat dřív." "Osmdesát sedm čeho?" zeptal se strážmistr. "IQ" odtušil ítý. "Posaďte se prosím tamhle." řekl a ukázal na jakési podivné pohohovatelné křeslo. Z křesla vedly tlusté svazky kabelů k opodál stojící aparatuře která byla vybavena velkým displejem. Strážmistr se posadil, skoro položil a ruce dal do loketních opěrek. "Leží se se vám pohodlně?" zeptal se ufon a aniž by cokoliv strážmistr stačil cokoliv říct, upravil mu křeslo do polohy, jakou měl na mysli. Pak zadal pár povelů na klávesnici a Vomáčkova zápěstí obemkly proužky z plastické hmoty. "Teď to trochu zabolí" řekl ufon a zmáčkl tlačítko na ovládací konzoli. Zabolelo, ale ne moc, asi jen jako injekce u lékaře. Strážmistr začal téměř okamžitě cítit jak okolní svět odplývá někam jinam a jeho vědomí ulpělo na jediném světelném bodě. Uslyšel příjemný ženský hlas, který ho žádal, aby následující problémy řešil s co největším zaujetím. A pak nastal hotový příval otázek: proč se říká šmatla bubly a ne bubla šmatly* jaké je třistaosmdesátéčtvrté místo pí za desetinou čárkou, jak se jmenovala čtvrtá dcera patnácté konkubíny císaře Wu-ši**, kdo vyhrál aldebaránskou tri-ballovou ligu v roce 44769 místního času, jak se vypočítá velikost vnitřního úhlu pravidelného dvacetistěnu, jaká je průměrná délka třetí soulože v sedmipohlavních partnerských vztazích ****, kdo byl prezidentem USA v roce 1212, průměrná délka sloního chobotu, kolik nohou má trepka, počet žirafích krčních obratlů... Strážmistr Vomáčka pociťoval skutečnou touhu problémy řešit ale prostě se nechytal. Zdáli slyšel hlas ufonského doktora "Dobře, trošku zpomalíme..." Proud problémů neutuchal ale strážmistr už aspoň vnímal jednotlivé otázky, jaká je atomová hmotnost felixia, reprodukujte pachové milostné volání samičky vážky, jaký je psychologický význam červené barvy, znění evangelia podle Jana 2. kapitola, verš 17, kdyby Ježíš byl žena lesbička, kdo je bonkura, jakou barvu má Schrödingerova kočka.... Pak najednou ticho a tma. Postupně začal vnímat okolní svět i s mimozemským profesorem. "Víte, " začal profesor, "my od vás nepotřebujeme ty problémy vyřešit. To co pohání naše lodě, je napětí mezi problémem a neschopností ho řesit. Abych to vysvětlil jednoduše, lítáme na blbost. Vycházíme z axiomů obecně platných v celém vesmíru jako například 'Blbost je věčná' nebo 'Nejhorší na světě je srážka s blbcem' anebo u vás velmi oblíbené 'Kdyby blbost nadnášla...' " Strážmistr se na chvíli zarazil a pak řekl "To jako že jsem blbec?" "Jistě" prohlásil emzák "a to ten nejůžasnějsí typ. Blbec s touhou po inteligenci. Ta vaše touha předložené problémy řešit, se dá vyjádřit hodnotou 300000 megadodo **. Ale já tady žvaním a úplně jsem vás zapoměl odvázat." Zase zmáčkl nějaké tlačítko na konzoli a pásky, které poutaly Vomáčku ke křeslu, se uvolnily. Strážmistr se zvedl z křesla. "A dál?" zeptal se. "Co dál? My vám nabízíme prožití nejúžasnějšího dobrodružství vašeho života. Budete s nám cestovat vesmírem, jako nejváženější součást naší lo... ehm, posádky. Vzrušení, nevšední zážitky, nové světy atakdále, atakdále. Mimochodem, jistě jste si všiml, že jsem použil i axiomu o srážce s blbcem. Z toho vypývá, že mimo jiné budete i významnou součástí naší výzbroje. Nedáte si šálek čaje?" Stážmistrovo pokrčení rameny si mimozemský profesor vysvětlil jako souhlas. "Dva šálky čaje, Darjeeling, středně silný."
Poté co replikátor provedl žádané si sedli ke stolku, uskávali čaj a chvíli nic neříkali. Pak strážmistr Vomáčka položil šálek na talířek a řekl: "Nojo, vaše nabídka je sice hrozně zajímavá, ale já nechci." Profesor také položil šálek a řekl: "Tak s tím se jaksi nepočítá. Víte, my jsme ti ohavní ufoni, co mrzačí krávy, manipulují vaší vládou, unášejí lidi a občas některé vrátí. Naše flotila je docela velká a potřebuje mnoho pohonných jednotek o zbraňových systémech nemluvě. A vy máte dvě možnosti. Buď budete spolupracovat a budete váženým členem posádky, anebo budete muset spolupracovat. Bez té vážnosti. Jako vážený člen posádky máte nárok na standardní porce jídla připraveného podle vaší chuťové struktury, vlastní kajutu a v osobním volnu máte relativně volný pohyb. V opačném případě máte nárok na porce výživy nezbytné pro udržení výkonnosti s minimálním zřetelem na chuťové kvality, a divil byste se jak málo a nechutné to je. Kajutu sdílíte s ostatními pohonnými jednotkami a osobní volno jako takové neexistuje. Což znamená, žádné nové světy, žádné nevšední zážitky a žádné vzrušení." Strážmistr Vomáčka se hluboce zamyslel. Pak ještě hlouběji. Nakonec řekl "To teda znamená, že vlastně nemám možnost volby." "Správně", rekl ufon, "v tom že pro nás budete pracovat, vlastně nemáte možnost volby." "Víte," řekl strážmistr " já nejsem žádnej hrdina a vlastně jsem nikdy nechtěl nic jinýho než bezpečný zaměstnání v teple, kde nemusíte zvedat nic těžkýho. A teď mám zvedat vesmírnej koráb do vesmíru, kde prej je fakt zima. To se mi na tom fakt nelíbí." Ufon si povzdechl a kdyby měl duhovku asi by bylo poznat, že obrátil či v sloup. " Budete v teple a neucítíte ani gram z hmotnosti lodi. Ve vesmíru je přece stav beztíže. Navíc vaše svaly s vaší prací nebudou mít nic společného, protože.... No, to je už jedno." "Aha", řekl strážmistr "tak to potom jo." "No výborně, takže jsme me dohodnuti." řekl ufon. "Teď se prospěte a zítra odlétáme."
Entita, která se ani v nejmenším nepodobala metrovým mimozemšťanům s šedou kůží a trojůhelníkovou tváří se odpojila od zařízení, které jí umožňovalo komunikovat s uskladněnými vyoperovanými mozky, přímo napojenými na systém virtuální reality. Otočila se k dalšímu insektoidovi a jejich komunikace by se dala do češtiny přeložit asi takhle:
##1: Policajti !! :-)
##2: Nojo :-)
##1: Mozek žije, tělo ne. ? Dojde?
##2: ? :-)
##1: Ten hacker, Anderson, pamatujes?
##2: @&%#$!
* Pokud jste se zapekli nad tím jestli se říká šmatla bubly nebo bubla šmatly, jste schopni pohánět mimozemskou loď.
** Pokud vás zaujal tento problém, jste schopni sloužit jako jádro zbraňového systému.
*** Pokud víte, jaká je průměrná délka třetí soulože v sedmipohlavních partnerských vztazích jste schopni velet mimozemské lodi.
**** Dodo, zde jednotka blbosti, je lidové jméno vyhubeného ptáka, jehož vědecké jméno je blboun nejapný. Říkalo se mu tak proto, že byl moc blbej i na to, aby poodešel stranou, když ho mlátili. Proto vyhubeného.