Slunce se vpíjelo
do prašných pórů země
a z květů šalvěje
kapala vůně
předzvěst budoucího medu
Divoké kozy
ty básnířky ladných pohybů
se cpaly vavřínem
(žádný div, že na věnec pro poetu
jaksi nezbylo)
zatímco pod útesy
rozbíjelo si moře hlavu
o kameny
a tichý nářek vln
vzlínal ke kořenům
prastarého háje
Vánek
jak zatoulané psisko
plížil se korunami
a shazoval
olivy
korálky růžence
hedvábně hořké
jako život