„Aúú… sakra, co blbneš?!“

„Jak to mluvíš se svou paní, otroku? Abych tě neztrestala!“

„Hergot, jdi někam s tím otrokem! Tohle jsem přece nechtěl!“

„Jak… nechtěl? Cos… nechtěl? Nejsi trochu drzej, hele?“

„Do prčic! Nekousej mě, sakra už! Co řeknu manželce?“

„Se neposer s manželkou, jo? Proč s ní teda žiješ, chytrolíne, když hledáš jinde?“

„To je moje věc… a rozvaž mě.“

„Jak, rozvaž? Dyť se ti to líbilo, ne? Stál ti přímo ukázkově…“

„To s tím nesouvisí.“

„Jak, nesouvisí? Nejsi ňákej divnej?“

„Jo, líbilo se mi to. Ze začátku… Pouta- fajn. Oživení manželský nudy, jenže všechno má svý meze, holčičko. Nenechám se mlátit, nejsem úchyl.“

„Páníček neví, co by měl chtít! Napřed chrochtá blahem, pak vycouvá… prej není úchyl. Do prdele! Tak co vlastně chceš?!“

„Milování, mazlení, klasiku… normální sex. Vyhovuje mi, když ženská neleží, jako kláda v lese, to jo. Ale nenechám se mlátit od nějaký úchylačky…“

„Já že jsem úchylačka?! Tos teda přehnal! Tohle mi ještě nikdo neřek, rozumíš?! Nejradši bych tě zmlátila jako koně! Mě normální sex nestačí. Vlastně… soulož nepotřebuju! Nenechám se vomrdávat nějakou mužskou nickou!“

„Sakra rozvaž mě už! Budeš si muset najít někoho jinýho, já na tohle nejsem…“

„Jo… s jedním jsem párkrát byla. Docela fajn otrok. Nechal mě dělat, co jsem chtěla, jenže mě sralo, že se nikdy neudělal. Líbí se mi, když otrok pořádně cáká, víš? Pak mě jednou prosil na kolenou… abych ho posrala! Že prej to moc chce.“

„Hmm… a co, vyhověla’s mu?“

„Vyhověla? Jsi blbej? Copak jsem prase? Vyrazila jsem to hovado ze dveří!“

„Třeba mu to připadalo normální… každej z nás je nějak ujetej, víš? Většina lidí to o sobě ale nikdy nikomu neřekne.“

„Já mám na chlapy holt smůlu. Buď prasák… nebo tele, jako ty. Hele, řekni mi teda, proč sis do dal do inzerátu „SM“, když nechceš bolest?“

„Jaký „SM“, do prčic?“

„No, měl’s tam napsáno, Značka: SM, nedělej blbýho!“

„Ha-ha, já se bodnu! To je přece severní Morava…“