Senilitou soužený stařec smutně sledoval strop staré sanitky, spěchající soutěskou Svratky. Sténal, skuhral, spílal statnému saniťákovi:

„Sakra, syčáku, spíš? Srdeční stimulátor selhal, sehni se, srabe! Sepíšu stížnost!“

„Sepíšeš stížnost? Seš směšnej somrák, senile! Stejně socko skapeš!“ Sykl saniťák-sušický starousedlík, syn stolaře Stanislava Strnisky. Silná Strniskova slova subtilního Simona skolila. Systola slábla, sklerozou stižené srdce selhalo… sanitu stopla sestřička Smrt. Saniťák Stanislav se sprostě smál:

„Stížnost sliboval’s, simulante? Současně stydneš! Si stěžuj samotnému Satanovi… smrade!“

Starý samohyb, simuluje služby sociálně slabým, stovkou smýkal sebou svažitou silnicí, svištěl serpentinami, suverénně sjel severním suterénem sanatoria. Skupinka seniorů stojících stranou slyšela sílící, strašidelný skřehot.

„Soukromá sociální služba! Spasme se!“ skučeli starci, snažíce se sublimovat. Strachy sinali.

Smutně skončila story sociálně slabého samoplátce služeb společnosti Senilehelp.
Sedmdesátník Simon skonal, sadistický saniťák Stanislav sejmut soudcem Svitavského soudu-Součkem, sešlou sanitku sešrotovali…