Nedávno jsem potkal kolegu ze zaměstnání, toho času zasloužilého důchodce. Býval vždy aktivní, snažil se budit dojem nepostradatelnosti. Zajímalo mě tedy, do jaké míry se s novou životní situací vypořádal.

„Jéé… ahoj, Franto! Jakpak se máš v tom důchodu? Nenudíš se, ty starej zlepšovateli?“

„Ahoj, Renčo… rád tě vidím. Ale jde to, jde, i když… ze začátku to bylo trošku nůďo. Ale pořešil jsem, a teď mám na roky o zábavu postaráno.“

„Joo? A co prosím tě takovýho rochníš?“

„Založil jsem si server na internetu.“

„Tedáá? To bych do tebe neřek, že seš tak dobrej v těch novejch technologiích. Já jsem z toho docela „Dežo“, a to jsem mladší. Hele, a čeho se to jako tejká?“

„No, čeho… je to o vaření.“

„Ty umíš vařit? To je to pro mě docela novinka… vždycky sis na šichtě tak akorát ohřejval jídlo ze závodky v mikrovlnce.“

„Prd tomu rozumíš, vole. Stačí, když vařej diskutéři, ne? Víš, jaká je to prča, když mi tam vkládaji fotky těch svejch výtvorů? Myslej si, že s tim svým psablafem udělaji díru do světa, a já jim to pak pěkně shodím ze stolu!“

„Ty, brďo! A to fakt jde? Když tomu vaření nerozumíš? Jestli se jako před nima trošku neshazuješ… vždyť sakra musej poznat, že tvý kuchařský umění končí v nejlepším případě volským vokem.

„No jo… ze začátku jsem se snažil sehnat poradce. Napsal jsem Babicovi. Bral by to, klučina jeden lidovej, jenže nebylo by to zadara. Pohlreich se mi přímo vysmál. Že prej si mám na takový píčoviny najít jinýho čůráka… Tak jsem to nakonec rozjel sám, bez těch náfuků.“

„Jo? To mi teda řekni, jak.“

„Nezapomeň, že jsem automaticky adminem. Dokonce, hlavním adminem, ty vole! A jako takovej rozhoduju vo všem a diktuju pravidla, ne? Určuju, co je dobrý, a co je blivajs. No, aby to nevypadalo totalitně, vezmu k sobě pár známejch. Takovejch těch digitálních tajtrlíků, co mi budou kejvat na všechno, rozumíš. Potřebuju přece oporu. A když někdo začne moc prudit, tak ho uzemním. Vždycky je jak. Třeba mu vpálím, že je zahleděnej do sebe, že nesnese kritiku, že dělá uraženýho a takový ty kecy. Na to se hochu, moc těžko reaguje. Když si to situace žádá, i to se někdy stane… tak všechno obrátím v žert. A on tomu jako neporozuměl. Volem musí bejt nakonec vždycky on, chápeš ten princip?"

„No, teda to čumím, jak seš nadanej.“

„Maličkost. Psychologie… něco jsem o tom čet. A když někdo fakt nedá pokoj, nedá si říct… však on jednou hošík ujede. A má BAN, jak vyšitej!“

„Nevycházím z údivu, kámo. Ty hele, a nebojíš se, že ti ovečky zdrhnou někam jinam? Neříkej mi, že server o vaření je na netu jedinej.“

„To víš, že není. Ať klidně zdrhnou… a poznaji, že je to všude plus- mínus stejný. Možná to ví, protože jsou docela hodní. Sám se divím, jak pěkně pokorně a uctivě šoupou nohama před „vrchností“. Ty vole, takovou submisivitu jsem nepoznal ani v práci, kde nám šlo přece jenom vo chechtáky.“

„Tak ti dík, kámo. Však víš, já to mám do důchodu taky za pár, tak mi to tvý nou-hau docela bodne. Jéé, to bude pecka, až si založím ňáký to diskusní fórum. Třeba o rybách. Na Vánoce jsme přece vždycky měli kapra, tak jsem snad znalec ne? Přímo ichtyolog, nebo jak si ti cvoci říkaji. Blbci tam budou s vážným ksichtem vkládat fotky těch svejch úlovků, a já jim to budu komentovat, jako že je to padělek, fotomontáž, vycpanina, sračka, shit… a voni se z toho poserou, protože budou jediní, kdo tuhle hru budou brát vážně…“