„Mardešič! Kde je ta *** Mardešič?“

„Co řveš, ty ***!? A koukej zalehnout, než tě *** vodstřelej!“

„Do ***, tak kde je ten Mardešič, velitel ho hledá…“

„Ten *** šlápnul na minu, kterou nastražil. Vyletěl do povětří…“

„Děláš si ***? Mardešič přece pokládal protitankový miny, ne?“

„To jo. Ten *** asi nastavil minimální iniciační váhu…“
… ?
„Sto kilo,***!“

„Jen metrák? Protitanková mina? Neni to *** ? Kterej *** tohle vymyslel? Dyť ta *** mina má větší cenu, než nějakej *** pěšák s plnou polní na hřbetě, ne? Ta mina má *** tank, kterej stojí dva miliony dolarů, do *** !“

„Já vím, ***. A neřvi na mě. No, byl to ***. To vyžraný panděro ho stálo život, já jsem mu to dávno říkal. Poručík v záloze, pche, v civilu řezník – uzenář. Z Bělehradu. Ani nevím, jak se k naší jednotce vůbec dostal. To prase vážilo nejmíň sto třicet kilo. Obezita holt škodí zdraví. Aspoň vidíš, že doktoři maj pravdu,*** .“

„Maj, ***. Jesli ten idiot nastavil všechny ty miny, co položil na sto kilo, tak to jsme v ***. V noci nám je vodpálí divoký prasata. A že jich tu, *** je! Pak ty *** tanky projedou, a my budem po nich moct akorát tak střílet ze sapíku, ***. To bude v ***!“

„Já vím, ***, nejsem ***. Co budeme dělat?“

„Nevím. Nic. Co chceš dělat? Budeme čekat, jak to dopadne. Třeba nakonec ten *** Mardešič *** jen tu jednu minu, co ho vodkráglovala a vostatní nastavil dobře. Uvidíme, třeba ty *** bosenský tanky poletěj až do *** vesmíru.”

„Třeba ty *** tanky zastavíme a vyznamenaj nás. Budou z nás hrdinove, ty ***. Srbský holky budou po válce roztahovat ty svý ***."

„Nebo to ten *** *** a poletíme rovnou do ***. A žádný *** srbskejch holek na nás nečekaj.“

„Já vím, ***. To je v ***.“

„ To jo. Je to v *** Celá tahle *** válka je na ***.“

„ Musíme doufat. Máš ještě trošku tý *** Rakije?“

Jo, mám tu *** kořalku.“

„Tak na zdraví ***… A na Srbsko!“

„Na zdraví…“




Poznámka autora: hvězdičky nahrazují nepublikovatelné vulgární výrazy.