„Ahoj, Radime. Kde se tu bereš, ty stará vojno? Sakra chlape… to je dost, že se taky někdy ukážeš. Počkej… hernajs, já tady mám ale bordel! Hned to uklidím, ať si máš kam sednout. Dáš si kafčo… nebo radši něco ostřejšího?“

„Díky, Pavle, jsem jenom na skok, mám nějaké vyřizování. Co nového ve firmě?“

„To víš, stará bída. Pár lidí dostalo padáka, někdo odešel radši sám, je tu spousta novejch tváří. Fluktuace jak v čínský automobilce. Pár lidí, co bys měl znát, tu ale pořád ještě straší. Tak třeba Honza Měchura, určitě si na něj vzpomeneš, takovej vejtaha. Na firemních chlastačkách machroval, jak to umí s babama. Chlubil se, jak to dělal se dvěma najednou… Pamatuješ se na něj, ne?“

„No jo… a co je s ním?“

„Sedíš dobře, vole? Jo? Tak se radši pro sichr chytni ještě stolu, ať to s tebou nesekne. Ten náš Honzík, je totiž ve skutečnosti na kluky! No fakt! Je to normální „homouš“ jak stehno… cha-cha. Pecka co?“

„Jak jsi to zjistil, prosím tě?“

„Jo táák, já blbec! Ty to vlastně ještě nevíš. Já sem povýšil, člověče. Dělám tady teď ajťáka. No, správce sítě, přece. Chápeš?“

„Tak to ti gratuluju, Pavle. Informační technologie byly, pokud si vzpomínám, vždy tvým koníčkem, takže konečně spokojen?“

„Spokojen? Jak se to veme... To víš, vzpomněli si na vola, protože každej zájemce o tenhle flek, měl podle nich přemrštěný mzdový požadavky. Tak sem to vzal za podělanejch pětatřicet litrů… taková almužnička!“

„Třeba ti časem přidají.“

„Už přidali… he-he. Ale napřed o tom buzíkovi. Nedalo mi to, abych si občas, když nebylo do čeho píchnout, neprošel poštu některejch lidí. Týýý vole… já sem čuměl, jak péro z gauče po dědečkovi! Měchura v pracovní době surfuje po gay-serverech tak často, že z toho už musí bejt úplně mešuge. Před monitorem si leští brko vole, místo aby pracoval. Jó, a taky sjíždí buzerantský seznamky. Má tam dokonce inzerát. Jsem si ho stáhnul… poslouchej, to se budeš válet: ,Hledám prima tlustýho kluka s pevnou rukou, pro hrátky v dámském prádle.‘ Dobrý… co? Jo, a víš jakej má nick? ,Dartaňan‘, ty vole… málem sem si čurnul, když sem to čet. Máme tady holt královskýho mušketýra… cha-cha-cha. Si musím dát na něj majzla, aby na mě třeba jednou na hajzlech nevytasil ten svuj kord… cha-cha-cha. Spomínáš třeba na Helenu? Zrzavá, rozvedná… brejle jak od Husáka.“

„Ta ze mzdovky? Málomluvná, věčně podmračená sucharka… pokud se nepletu.“

„Sucharka? Cha-cha, to bys teda koukal! Narazila si mladýho kolouška, vole. Valil bys bulvy na ty jejich erotický mejly. A jak si vo tom hezky píšou, co spolu budou jako dělat. Si v tom oba přímo rochněj, ty vole. Kdo by to do tý vyzuny řek?! Když ji potkám na chodbě, málem se červenám, ty vole… to je pěkná perverznice. Přitom každou neděli chodí do kostela… to mě poser. Se tam z toho všeho asi vyzpovídá… a jede furt pryč, nymfomanka jedna, cha-cha.“

„Hm, a není ti blbý, takhle číst lidem poštu?“

„Dyť mlčím, nikomu nic nevytrubuju… jenom teď tobě, ze známosti, vole. No a náš starej! Napřed sliboval, a pak se na mě vybodnul. Roky jsem seděl na platu. Tak sem mu trošíčku prolustroval kompík. Představ si, že ten dědek má kočičku! Táhne to s ní dva roky. A jak si spolu cukrujou, ty vole! To by ta jeho Sylvinka čuměla, kdybych jí to přeposlal! To by byl šrumec. Od rozvodovýho soudu by špacíroval ve slipech vole… udělala by z něj totální socku. Hodil by si přes rameno batůžek a šlapal do práce pěšky, ani na autobus by mu nezbylo, proutníkovi. K obědu by si v kanclíku vařil akorát vietnamskou polívku. A kočička by udělala co, milé děti? Kočička by udělala pá-pá, ty dědku starej, oškubanej… cha-cha-cha.“

„Pavle, snad jsi…“

„Teď ti nerozumím, vole! A co sem měl dělat? Nechat se odrbávat o prachy, jako ňákej maturant? Jednou sem si s nim, mezi čtyřma očima o tom pokecal. Chyt sem ho trošku za kule, no. To víš, kroutil se jak anakonda v milostným rauši, nadal mi do hajzlů, vyděračů a kdesi-cosi, řečičky pro blbečky, znáš to. Ale nakonec přidal, co mu taky zbejvalo. Dvacet litrů, vole! Dobrý, ne?“

„Hmm…“

„Jo, a kde teď vlastně děláš? Spomínám si, žes od nás odcházel do ňáký firmy na manažerskej post. Tak to máš dobrý, ne?“

„Ano, ale já už tam končím.“

„Málo platěj co? Naslibovali, a teď na tebe kašlou. To je všade stejný.“

„To ani ne, ale vyhrál jsem konkurz… ani jsem s tím nepočítal.“

„Tak to ti gratuluju, ty vole! Že sem tak smělej, co je to za flek?“

„Ale, ten váš „starej“ požádal o uvolnění z funkce ředitele. Od prvního nastupuji místo něj…“