Říkala si Dagi.

Dvaačtyřicetiletá bakalářka – psycholožka, vede prej

předmanželskou poradnu, dává rozumy, a tak.

Zaujala mě svou inteligencí, také vtipem. Plkali jsme

o životě,

o Bohu, řešili singularitu vesmíru- vzdálené kvazary i bližší

neutronové hvězdy, astrofyzik by měl z nás radost.

Vycítil jsem blízkost duší, zatoužil po ní… navrhl setkání.

Řekla: Ráda, proč ne? Pak začala mluvit něco

o neproplacených fakturách, o rozvodu

o tom, jak je život těžký a že všechno má svou cenu,

tak to mám prý chápat,

a jestli mám o ní zájem,

tak orál za pět set, klasika za tisíc…