Dnes to s Tebou bylo:
nic moc...
V Tvých očích zaleskly se slzy...
Přesto ses usmála...

Tak tedy znovu:
Dnes, to s Tebou bylo spíš nic, než moc...

Řasenka teče po tváři,
pod obočím, v Tvých očích je smutek,
možná zklamání, snad vztek!

Jsi tak dojemná a rozkošně trapná...

Zdaleka už nejsi, co jsi bývala...
Tvůj pohled mývala,
mne vždycky
zničí.

A vítr v korunách stromů...

fičí...

... a možná bychom mohli říct, že víme kde to je...
ale chyběla by tomu poetika...
a estetika také...
zkrátka takové to, jak to jenom říct?
dokulaté???

Je to divný slovo, ale vím, že jinak to říct nešlo
pršelo, bylo hnusně,
pak to přešlo...

A já jsem čekal, že najdu znovu to co hledám

a ono???

...nic...

...pořád nic...

...stále čekám...

neobjeví se znovu už ta jiskra...
neobjevíš se...
vím to...
se dveřmi jsi třískla!