to černá dává dravcům křídla
když vyhánějí mé sny z hnízd
pak bolest prolne ostřím rydla
a tvůrce dílem je si jist

to černá dává volnost falši
jež sladší je než karamel
než v propadlišti zmizí další
snad menší ze dvou příštích zel

to černá struny rozechvívá
až naříkají k prasknutí
ví dobře mrcha nedůtklivá
že můj den k pláči donutí