Řekl že plakat už nemusím
tak si lítám na svých křišťálových křídlech
a tvých stříbrných provázcích
kolem našeho skleněného vrchu

i když stále umím čekat
........................................... sbírat
..................................................... nést

padám zasahovaná tvými šípy
které ti podávám já sama při každém pádu

stojíš pod tím vrchem
co nás oba zaslepuje
na zádech věčné rány po křídlech
a sestřeluješ měděná jablka z mé hlavy
(loni byla nadúroda)

nevidíme

věřím tvým rukám a svým křídlům

hvězdy z rozpůlených jablek
zaplňují tvé prázdno
klíčí v tobě mé jabloně

až zakořením
ponesou nás moje křídla

..................... e
................... m
................. e
............... n
............. t
........... é
......... l
...... z
... v

konečně budeme mít oči k vidění

pírko po pírku mě pak svlečeš z křídel
a vysteleme si jimi hnízdo
ve větvích našich jabloní

nebude kam letět
nebude třeba šípů
a na ten vrch se budeme dívat svrchu…



.