.
v úžasném chaosu
Všehomíra
pořád probíhá
hemžení linií
prostorových útvarů
a idejí

pronikavý hlas duše
svazuje i osvobozuje údy
žene do černých děr
aby se ve zlomku světelnosti
znovuzrodily
na svých bílých koncích

splétání důležitostí
přejde ve velký třesk
a ten v následné rozplétání

nebylo a bude nic
to mezitím snad.. krása?

kdo se nebojí otevřít
(i oči a ústa)
bude mít víc
.