.
křemínky slov srší jiskrami citů
na hřbety střech, kmínky komínů
opadané barvy..... podzim neminul

tak narvi si a podrž v náručí
nejvíc rudá hřeje, ještě neskučí meluzína
vzlíná krev když ticho vyzve řev

řetěz z jeřabin tělům pažím krkům
klín zas v klín, na záruku zapomeň
noci šeptej jméno jmen, ráno pak křič „Pane!“

slunce z úsvitu bývá nespoutané
.