kladeš si mě na polštář
ve svaté dny přijímáš
nad desatero způsobů
naše těla a krev
smlčíme

přehráváš mi své symfonie
nad sklenicí vypitého čaje
jsem zlodějka slov
když se pokouším podpálit déšť
políbit tornádo
na špičku
si stoupnu
a rozbiju se o samotu

posbírají mě
slepí
přesto budu jak dřív

bubenice tvého jména