existují strachy
ze stupnic, vah
a nekonečného vibrata duší

beru do ruky knihu za knihou
třeba to jednou vyčtu

třeba mi to jednou vyčte

v nejtišší tančírně
kde zní jen duniče
někdo občas zaslechne
i trumpety a akordeon
v zákrutách lidské mysli
chodbách plných životů
snů a ne uchopitelna

třeba z nich jednou vyjde

osedlat a zkrotit
Daemonu co
z hlavy těla písmen
nejde vyhnat
hudbou......... zkusí

třeba to jednou vyjde
třeba si jednou vyjdeme

..že blízkost
nejen rukou
až se mu z toho orosilo cello
a mně rozehřála viola..

existují strachy
co ve štěstí se choulí

strachy