den co den oteviráš
okno do zvláštního svět(l)a
zaplňuješ prostor mezi námi
slovy a obrazy spletenými
v záchrannou síť

sytá nehladová
vyčkávám

ať je vám lehko
co lodě vyplouvají
do rána a moře

a mně je lehko
snímáš mé kříže
jeden po druhém
skládáš do prazvláštních tvarů
zvuky umíš rozehrát

venku je šedo
trošku modro
a trošku kopce
stromy jsou jako chaluhy

krajina vlastního moře
plná zpívajících ryb

tam jsme