PŘEKVÁPKO

Ono se řekne - invaze. Co všechno to může znamenat! V době historicky ne tak zcela dávné to znamenalo významnou válečnou operaci a jen člověk, který byl slušně řečeno "mimo" by do toho pojmu zatahoval mimozemšťany. Pro obyčejného smrtelníka byla Amerika skoro stejně vzdálená jako Mars.

Musely to být idylický časy. Když dáma nedopatřením ukázala kotník své půvabné nožky, mohli se pánové zvencnout. Teď dámy ukazujou, co se dá, a chlapi u toho většinou chlastaj.

Radši se v duchu brouzdám historií – tím základem, co mě naučili ve škole. I když já se hodně snažil, aby mi dali pokoj, protože co s dějinama, když je pořád přepisujou?

Války, ty určitě byly, ale pochopit příčinu, na to nemám. Asi to bylo zase jenom v lidech. Když se tím začnu zabývat, sám si připadám jako z jiný planety.

Pak, když byl nepřítel zlikvidován, nastala éra diverzantů a invaze se skloňovala jen trochu. Většinou se týkala Asie nebo jiného vzdáleného konce světa. Když se dostaneme k tématu invaze teď, napadají nás hlavně mimozemšťani. Pak, že literatura neovlivňuje myšlení. V případě SF bych na to nevsázel. Kdo jednou přelouskal Válku Světů, ten zatraceně chápe, co je to meziplanetární útok! Jednou na nás někdo vtrhne, s tím musíme počítat. Uvažuju, co bych v takovým případě dělal. Jestli je rozumný zůstat ve městě - nebo radši spořádaně prchat? Jednou totiž dojde i na lidi. Ani se nedivím všem těm sektám, co se připravujou na konec světa. Mají to zmáknutý – v předstihu.

Je fajn, jen tak bloumat ulicema – když je hezky, ale ne moc sucho. To kvůli prachu. Je fajn poflakovat se – a snít. Je to nejlacinější zábava. Mozkový závity si odpočinou.

Někdy si ale mozek namáhám. Jakmile se dostaví neobvyklá situace, napadnou mě emzáci. Jsem dítě moderního věku. Pak abych si připomínal, že zelený trpaslíci zatím nejsou vědecky podložený. Možný je sice všechno, ale zatím se soustřeďujeme na objasnění přísně domácí, čili pozemský. Když něco nevysvětlíme, radši to nevidíme. Jsme rozumný. Máme fůru obyčejných starostí. S válčením na druhým konci světa, s teroristama, s lidma, i sami se sebou.

To mi ale momentálně žíly netrhá.Je jaro a mimořádný jevy se odkládají. Jen tak se courám, okukuju auťáky a nemám v hlavě nic podstatnýho, natož vpád kohokoli a kamkoli. Možná, že já vpadnu - do Mekáče...

A tak se jen tak rozhlížím. Vejce letos barvit nebudu, stejně, jako jiný roky. Pomlázka už vyšuměla do ztracena, EU nás zatracuje jako barbary. Tradice ať udržujou vidláci na vesnici. Já si dám voraz, protože život je makačka i bez svátků. V zahraničí nechápou, že našim dámám se ten jarní výprask líbí. Jsme jiná kategorie, než ty nafrněný zápaďáci.

Americká třída si hanbu nedělá, smrdí po auťákách. Aby taky ne, když má alespoň jméno společný se Státama a tam je to na auťákách založený. Myslím život. Až dojde nafta, budou Amíci kde? Co si počnou, když jsou posedlí dálnicema?

Koukám po dveřích do baráků. Plzeň je ze zásady neupravená. Když nepočítám paneláky, ty jsou ohavný i upravený. Město mi připomíná přestárlou, opotřebovanou štětku. Co by se líčila, když kunčofta nesbalí? Radši zůstane bez mejkapu a těší ji, že místama je i hnusná.

Vyhnu se psímu tentononc. Nějakýmu hafanovi upadlo zrovna uprostřed chodníku. Buď hodně potřeboval, nebo je páníček mrcha líná a do parčíku nezajde. Třeba se raduje, že do toho nadělení šlápne nějakej blbec. Jednomu výběrovýmu kousku jsem uhnul, do druhýho dupnul. Jó, nás šikulů je málo.

Za rohem bývala hospoda. Jestli tam nevzniknul butik nebo sexšop nebo sekáč, dám si kafe. Nápisu na dveřích moc nerozumím, ono se u nás v poslední době nějak moc píše v cizích řečích. Jinak to podle mýho vypadá na vchod do baru nebo do něčeho podobnýho, takže kafe asi bude...

Schody do sklepa nejsou moc extra. Tohle se v nóbl podnik asi nepřetransformovalo. Obyčejná díra pro chudý. Mocná ruka trhu nezasáhla, tady zůstaneme na úrovni čtvrtý cenový.

Sunul jsem se dolů opatrně, v mizerným světle a po kamenech, který byly prošlapaný možná už za Žižky. Taky to může být stylový, napadlo mě. Jedno kafe za padesát, oběd za pětikilo. Musím okouknout ceny, abych se pak neprohnul.
*

Koukají. Vypadají, že jsou šestioký, ale najednou už ne. Normálka. Dvojoký. S brejlema to budou čtyři oči, což je nesmysl, ale jako děti jsme to tak počítali.Otáčím se zpátky. Možná jsem tu špatně. Třeba je to soukromá akce. Nápis na dveřích není, takže jsem za blba tuplem, protože se motám ve vchodu jako vítr v bedně.

Kdyby necivěli jako umanutý. Mám pocit jako ve snu, když stávám nahatý na náměstí před katedrálou. Kolem zrovna pochodujou japonský turisti, blikaj foťákama a já jsem bez kalhot. Takový sny si dopřávám jednou za čas, ale ty pocity! Fuj.

Zkontroluju, jestli nejsem dole bez. Veškeré osazenstvo podniku čumí, takže by mohlo dojít na nějakej malér. Plácnu sebou na nejbližší židli.

"Pán si bude řát?"

To je sranda! Pingl fakt neumí pořádně mluvit! To jsem našel pajzl! Hosti jenom zíraj, ticho jako v kostele, obsluha jako z jiný planety... Kam jsem to zapad?!

"Kafe." Nepředpokládám, že by byla širší nabídka. Kdybych si objednal vídeň, pinglovi se zašprajcnou kolečka v mozku.

Přikývne a odkvačí. Zbytek živých tvorů zírá. Nemrkají. Přesto předpokládám, že jsou živí.

Na moment si připadám jako na plese upírů. Napadlo mě, jestli ta sebranka kolem mě nevyhládla, jestli nečekala, až nějakej trotl vezme za kliku.

Pusu jsem si v tom fofru skoro opařil. S dojmem, že jsem jako bakterie v mikroskopu, volám vrchního a platím. Pryč, jen pryč. Vrchní se nějak potutelně šklebil. V tom panoptiku mě blažilo, že mě nepokousal.

Na Velký pátek se do hospody chodit nesluší, napadlo mě. Tetička Žofie, ta co snad pamatovala i Radeckýho, pronášela podobný moudra. Možná někdy řekla i tohle. Na ni by se to hodilo. Moje protestantská plzenecká babička před tetičkou Žofií pořád házela zmínky o římákách, o těch co upálili Mistra Jana. Ne, že bych měl kvůli náboženský nesnášenlivosti rodinných příslušnic nějaký trauma. Snáz jsem pochopil, proč se v Čechách konala Bílá Hora, toť vše.
*

Velikonoce nadcházely a město se během chvilky s mizerným kafem stihlo uklidnit.Ještě jsem se otočil ke dveřím, k tomu zmizelýmu nápisu. Asi mi hrabe. Kdyby nápis! Zmizely i ty dveře!

Prohledávám kapsy, abych si poznamenal adresu. Na tohle by se měla kouknout kontrola z příslušnýho úřadu! Dělají si snad z lidí srandu? Je to samej mladej podnikatel a kdoví, co mají v úmyslu. Takhle blbnout lidi!Nevědí co by a někde za rohem se chechtaj!

Účtenku za to kafe jsem strčil do kapsy. Byl to docela velkej a šikovnej kousek papíru. Jeden nikdy neví a když je furt ta krize... Budu mít kam napsat adresu. Já jim ukážu, co to znamená slušný vychování.

A to se nesmím rozčilovat.

Papír nějak ztuhnul. Vytahnu ho z kapsy u bundy... Teď pro změnu čumím já. Zlato poznám. Sakra! Že já si tomu pinglovi neřek o kus papíru na poznámky...!

Zastavuju se v půli kroku. Je to tak! Máme Velkej pátek, Země vydává svoje poklady...Jen mě tak napadlo - ty divný chlapi v lokále... Že by se blanický rytíři vydali na výlet zrovna do Plzně?

Radši se rozloučím. Musím okouknout, kde je nějakej extra nápis na dveřích. Že bych si ještě trošičku přilepšil. Dneska si člověk nepomůže, ani když maká jako mourovatej. Proto se hodí i úplně malinkatej zázrak.

Tak se mějte. Musím zjistit, co máme za letopočet. Jestli jsem v tý hospodě neprobendil moc času. Kdyby náhodou a já se dostal hodně do budoucnosti, budu koukat si to tady užít. V podzemí, když člověk natrefí na správnou jeskyni, je hodina jako rok. Zatím nashle!