Měsíc jde do úplňku město
čiší létem vůně růží měkce
omámila všechny moje smysly
paty pálí popelnice mě studí
do spánku
má každej člověk povinnost mít
domov? a nosit boty?
má každej člověk štěstí mít
sny? a ronit slzy?
krčim se na špinavym dvorku
a řikám si: tak tohle je postel
s nebesama!
sama Měsíc jde a odejde…
ráno stará Kňapová spěchá
s odpadkama je první kdo bouchne
víkem popelnice lekne se
ušmudlaný bezbranný holky
a začne ječet: ,,Pomóc! Policie!“
mech příjemně laská chodidla
,, Co tady děláte co chcete kdo jste?“
mele Kňapová
vyplašila všechny moje smysly
odejdu o dvůr dál
možná i o město i léta
odejdu bosa
,,Je mi úplně jedno, kdo jsem.“