v prostoru chrámu
nebe se bez pilířů
už sotva drží

a taky oblak
pomalu klesá k zemi
aby se spustil

s posledním tvorem
který ho ještě vnímá
a nemá radost

neboť jen jeden
jen jeden den se blíží
(podzimním listím

z ostnů kaštanů
padá stín mého stínu)
a ten je dlouhý