dýňová koule
která se ráda vrací
ke svému jádru

již nemám sílu
jak ona oslňovat
kdejakou duši

máslové slunce
když ze dne podzimního
sní měsíc krajíc

a jsou z ní oba
ničím se nelišíce
(a už víc nemaje

loudám se krajem
stejně je neoddělím)
od střídky chleba