je zlatistému umírání
už odtroubeno halali

když podzim stromům hlavy sklání
a pro cár mlhy na mé dlani
když nutí je, by plakaly

pak na zeď léta zmařeného
smím prstem napsat Vrať se zas

když jinovatka křehne něhou
víc než kdy jindy věřím v Něho
jsouc vydána si napospas