radost se povaluje v prachu
drobounký letní déšť
maluje svojí mapu
do toho času
který jsem ztratil

být opět mužem
který se nezabývá
jenom svou krví
viděl bych ve tvé tváři
lehounký úsměv

samoto opěvaná ústy
schopnými sotva mluvit
máš smyslu jediného
obejmi moje tělo
než vstoupíš ke mně