Z prudka rána na Gong zvoní
do uší roj žiletek
u postele duše stojí
s tubou plnou tabletek.

Pocity vratké vymáchám
v chemikálním bludu,
jak klaustrofobik týraný
zapečetěn v sudu
co pod peřinou zpocený.

Parné tělo roztěkané
do jedovaté rtuti
vidina očí v pustinách
nervo-vláken pnutí.

Změna:

Děsivý klid,
jen budík slyším tikat
na chodbu smrti utíkám!
psssst...
křik dětí mučených,
kde v potrubních vodách
skřípají hlasy.....
....nevím,bože.............nevím co slyším?

Můj stín se hýbe jinak
a já ho vidím,
rozladěný prchám ven
do tmy!
....už jen hroby
mě hladí po tváři
a stromy šklebí se v hyeny.
Už nikdy!!