Prohrál jsem v lásce, sražený na zem.
Marně tu křísím mrtvý cit.
Místo těch květin měl jsem já blázen
nosit ti, lásko, kyanid.

Zemřel jsem citům, teď žiju chlastu.
Sarkasmus nechám volně téct,
když prázdné flašky vracím na stůl.
A kam že smích? Smích na skřipec!

Jen jak ty flašky prázdná slova,
už je to dávno a cit můj chcíp;
ten kdosi bez srdce mé srdce kamenoval
a bude hůř, vždyť bylo líp.

Ohrané ticho? Zlámané fráze?
Jsem o srdce kratší a buď jak buď;
místo těch květin měl jsem já blázen
radši ti do čaje míchat rtuť.