na Boha s nožem
leda chromej kameník
s goticky zalomenym
kusem rozumu

aby se neřeklo

ve stínech
našlapuje vyšeptaný ticho zpovědnic
jak kdyby ho někdo načmáral
na černej papír

konečkama prstů počítám na ohmatanym dřevě
letokruhy
abych si byl jistej
že sem tu sám

vmetl bych ti do tváře střepy knih

ale z papíru umim jen vlaštovky

ozvěna mi vrací slova
která sem eště neřek
a můj obraz v zrcadle
už pár dní chybí

přišel jsem za Tebou
a Ty mlčíš

reptám
až mám jazyk na cáry
a Ty mlčíš

já se chtěl jenom zeptat

proč za dlouhejch nocí prší hvězdy
proč sochy osleply
a Ty
proč mlčíš