víš
ty si vlastně první kdo měl odvahu vstoupit na moji posvátnou půdu
vona ta půda původně posvátná nebyla
ale měl sem z těch míst takovej strach že sem začal stavět ploty
tys přišla a zula se
možná ani nešlo o tvoje hezký nohy ani o strach ale o svědomí
a kde za ohradou běhaj vlci
tys přišla zula se a svět se zhroutil
aspoň takovej jak sem ho znal
s hradbama

měla bys vědět
že už sem starej
tak dlouho se učím žít
až netušim kdo sem
já vím že nechceš abych se měnil
ale stejně je to jako jít na pohřeb svejch představ a ani si nevzít sako
potřebuju mít věci zaškatulkovaný a očíslováný
a na lidech cedulky
takže z lásky mám pochop trochu těžkou hlavu...
(ačkoli chlapi maj lásku většinou níž)

vidíš
mělo to být o tobě a zatím je to o abstrakcích
těch co mám místo lidí
místo světa
pač i sám sobě sem příliš složitej

vlastně si krásná
takže by se slušelo mluvit o tvejch očích bocích a možná o ňadrech
o formě
jenže tvoje ty mě konfrontuje s realitou
s lidma bez abstrakcí
a s tim světem postavenym bez představ

já bych se na tebe nejradši jen díval
dotýkal se tě
a nemyslel na nic
jak ve snu
ve snu kde je všechno snadný
ale když zavřu oči tma