zpřevracel sem kalendář
písmeno po písmenu
a snažil se z těch včerejšků
poskládat smysluplnou větu

ale furt jen osamělý slova
hlad po lásce
lžíci jako křivý zrcadlo
a svuj fousatej ksicht

dřív sem uměl z lega
postavit město plný lidí
teď už stavim leda zdi

proti ozvěnám minulosti
kterou za sebou táhnu
jak zborcenou harfu
a která drnčí
když narazí na nerovnosti krásnejch očí

píšu abych se obelhal
že lze servat lásku z hvězd
na papír nebo na náhodný ňadra

-

píšu
ačkoli mi v životě napad jedinej dobrej verš
a ten sem včera ztratil