štěpil jsem obzor
mezi oblohu
a hlínu glazovanou sžíravým sluncem
ale déšť mi rozpil barvy

bylo včera
když jsi vlasovými kořínky
prorostla do mých dlaní
že úhor úhrnem zbujel
divokým svlékáním listí
a popínáním rukou po osamělých zádech
bylo včera
když jsi ztěžkla vínem
a já potěžkáním tvých hrozných ňader
bylo včera
když jsme se navzájem otrhali
ze stonků vzepjatých těl
a pak pošlapaní ve džberech
vpasírovaní do sebe bosýma nohama
jen pomalu stékali úžlabinou břich
k úlevnému spočinutí
v dubech sudů

pohřímáváš
srdcem o obruče žeber
dozrávajíc vláčnými vzdechy
je noc

-

není včera
je noc
tebe pijí cizí rty
a déšť
déšť mi rozpil barvy