na rozbouřených vlnách paměti
plují hravě koráby našich večerů

smích cinkne o vázu
pak otevřeným oknem
vydá se vstříc ranní poště

odpovídá mi jen zářící osamělá hvězda
viditelná z balkónu
před její pravdou světelného kalendáře
ustupuji do stínu...

sklápím zrak k opuštěné ulici
těhotnou příběhy nastávajícího dne