už zase kráčím do těch zim
a vločky vstříc mi vlají
v nejkřehčí ze všech pantomim

zas předstírám, že rozumím
křiku vran tam v háji
však přidat se nesmím k nim

tak vázne krok a kulhá rým
když ticho vládne kraji

až naposled tě políbím
mé rty už neroztají