Zralostí procítěné teplo podzimu
se odráží od vápencových stěn
s válečnou pamětí
Neřeší vinu či nevinu
beznaděj opuštěných žen
odchodů mužů bez závěti
kamsi na Cortinu
se upírají mrtvé oči střílen
a stále stejně děsí
tváře skal
poďobané od neštovic
když z řetězu se vymkli běsi
bůh se z trůnu odbelhal
a hrobník měl té práce víc
V kulise vápencových stěn
se hrálo naostro, jak režisér si přál
a pak už nic
jen věčný sen