Nevím proč
s postupujícím podzimem
tvá slova chřadnou
Možná smutkem po barvách
které větrný kolotoč
zakryje vlastním stínem
kam omšelé listy spadnou
a houpou se na vlnách
vzpomínek
jak plamínek
co žadoní
o tichou modlitbu
za všechny lásky
a znalce barev života
Možná pro chvilku zasnění
ne pro úlitbu
svázanou provázky
Žádná porota
nezmění
z barevných bodů obrázky
v tobě, ve mně
Jen občas, lehounce
se Pegas dotkne země