Podvečerní stíny
tykadla noci
deroucí se na forbíny
poskakující cvoci
po fasádách domů
konkurující pološeru podloubí
alejím starých stromů
co milence odloudí
kočičí oči
pošlou noční pozvánku
kroky se stočí
když zavrže větev za vánku
než únava sedne na víčka
sovy ožijí v nočním reji
zapláče dítě, co nikdo nehýčká
sprejeři zdobí zdi svými spreji
Tmavá chapadla
kouzly černé magie
dopadla
ráno, než s kohoutem ožije
rozdá i bere si
na co má zvyková práva
někoho děsí, někoho neděsí
tráva
je únik z depresí
slisovaný tmou
léčených recesí
orgasmy za kůlnou
bludiček
milostných nadějí
na zítřek
kdy půjde vše snadněji