Někteří básníci (původní)

Lovící lásku v kalných loužích slov, alkoholu a beznaděje. Zobající cokoli, co vyživí jejich ego a předstírající, že neví, co to slovo znamená.
Radši než připustit, že o nic jiného nejde.
Radši než připustit zajatou skutečnost.
Z titěrných problémů stavící obří, tupé a obludné věže viditelné z dáli.
Vyživující růst rakoviny tohoto světa svým břednutím do černých zákoutí. Nosící jí potravy plnými náručemi a mající ještě plno zásob k papání.
Nenechají se o ně jen tak připravit.
Chroptící si ve své beznaději klidně až do posledního dechu.. Jejich i zbytku světa.
Zvrácená hrůza poznat, že chci jen obyčejnou lásku, zakletá do tezí a postojů.
A jinak neví a neumí. A pořád dokola.
Ti nejnešťastnější z nejnešťastnějších,
nejcitlivější z nejcitlivějších
a stačí jen trochu otevřít oči.

Někteří básníci (předělaní)

Loví lásku v kalných loužích slov, alkoholu a beznaděje. Zobají cokoli, co vyživí jejich ego.
Nepřipustí, že jde jen o jejich vlastní ego.
Radši než připustit zajatou skutečnost.
Z titěrných problémů staví obří, tupé a obludné věže viditelné z dáli.
Vyživují tím růst rakoviny tohoto světa. Svým břednutím do černých zákoutí. Nosí jí potravy plnými náručemi a mají ještě plno zásob k papání.
Nenechají se o ně jen tak připravit.
Chroptí si ve své beznaději klidně až do posledního dechu.. Jejich i zbytku světa.
Zvrácená hrůza poznat, že chci jen obyčejnou lásku, zakletá do tezí a postojů.
A jinak neví a neumí. A pořád dokola.
Ti nejnešťastnější z nejnešťastnějších,
nejcitlivější z nejcitlivějších
a stačí jen trochu otevřít oči.
Někteří básníci


Dostaveníčko s modrým ptáčkem (původní)

Lapeni v kleci z křížů a trní,
(čekají na ptáčka co někde chrní)
poslušní odkazu z té dávné doby
pevně v to doufají, stále se zlobí,
že ptáček zaspal a nikdo neletí.
Chtěli by spočinout v zachránce obětí,
sami však, neví proč, v kleci tu trčí
z drobných ran na duši jejich krev crčí.
Klec je však zavřena jen z jejich strany
a oni dokola jitří své rány.
Jen proto aby velebeno bylo
jejich dílo, jejich „dílo“


Dostaveníčko s modrým ptáčkem (předělané)

Lapeni v kleci z křížů a trní,
čekají na ptáčka
poslušní odkazu z té dávné doby
pevně v to doufají, stále se zlobí,
že ptáček zaspal a nikdo neletí
chtěli by spočinout v zachránce objetí
sami neví proč, v kleci tu trčí
z drobných ran na duši jejich krev crčí
klec je však zavřena jen z jejich strany
a oni dokola jitří své rány
jen proto aby velebeno bylo
jejich dílo, jejich „dílo“