žilkami na spánku
ti prosvítal den
a tvé dlaně, tak navyklé životu
se v bezradném gestu
náhlé
nečinnosti
tiskly k sobě

jako při modlitbě

jenže
ty ses přece nikdy
nemodlila

ten nepatrný pahrbek
pod chladným plátnem
prostěradla
zvěstoval všem

že už nejsi