(Jdu si tak jednou do Prahy...)

za závojem pomoci
ruka bílá v má ústa se drala.
za závojem pomoci
prodrala se.

pod pokličkou úlevy
ruka bílá stříkla dutou holí,
pod pokličkou úlevy,
jedů třista.

pro účel uzdravení
ruka bílá pustá zanechala,
pro účel uzdravení,
ve mně místa.

a pak dlouho do noci,
já pláču pořád, jak zub mě bolí.
dlouho dlouho za nocí
sesypu se.

(...k zubaři, jen pozdravit.)