ulice
na roletách šedne
daleko už se nedohlédne
začalo
dýchat na zdech lpět

vrhne stín lampa
z dlouhé chvíle
však umí jenom černobíle
okolojdoucím
vyprávět



ten večer hlasem ptáků
siná
a vítr ve svých meluzínách
domovům
roznes´ pohádku

odcházím chvatně
s lahví džinu
do míst
kde slyšet vlastní vinu
tikat
je zcela v pořádku



skřípotem lámu
ticho z pantů
s odvahou místo
proviantu
u stánku s prošlou legrací

ztrácím se bez slov
bez loučení
jdu hledat život
tam
kde není


odkud se nikdo
nevrací