někdy mlčíme spolu do ticha
a šeptáme si doteky
hladíme se jako bychom se nechtěli ztratit
pak zas jsme v extázi
a ústa neví kdy utichnout
nadechnout
sebe najít

--

to vše
jen v mých představách a přáních
v našich rozhovorech na dálku
se neobjeví ani jedna věta
která by tomu věřila

(že tě mám…     ...a že tě chci
že mne máš…     ...a že mne chceš)

tuším že bys asi…
ale vím že se nic nezmění
dál než k svým přáním nedojdu a říci ti to nesmím

protože i kdyby jen jedna
vysvlékla se a zůstala celá nahá
ta jedna holá věta
platila dnes

pak oblékla by se ráno

a zůstalo
jen tvé
a mé
obvinění
z našeho
hříchu

protože
i kdybychom to chtěli
(i ty to víš)
máme to zakázáno



…ale co kdyby?

~*~