když viděl ji houpat se v bocích
před zrcadlem
na_hou
               sle
toužil naučit se hrát
aby vzpomínky
tiché melodii mohly naslouchat

od spánků víček k ústům šíji
přes vypínavé     do údolí
rty     dotýkaly se d l o u z e
až tam     kde život v bolestech začíná
nepřestávaly hladit líbat…

oba     pak     v proměnlivé jedno…
to vlnivě nekonečno     třikrát hodina
na okamžik uvěřil
že všechno
začíná    šero     musí odejít
nemá klid    před usnutím    s probuzením
a tepe    to v hlavě    datel - dynamit
myšlenek
                   houslovým p a klíčem zamyká
zbytečně

vidí ji
houpat se v bocích
                                                   zrcadlo tře
                                                             leští
                                                         marně
                                              podobu nelze
                                                     odstranit

tiše pokleká na prosbu
(to kvůli otlakům)
přej si se mnou     chtěj uvěřit…

v paměti deště vybírá šťastné kapky
kdy mohli být spolu
přítomností
          dechem
                  dotekem
                             vůní
hladit

* * *