Agonie marnosti bytí
Po paži stéká krev
Hlava plná svrabu světa
A pak je tu ten řev

Proniká tou mlhou snů
Až na okraj světa
Rozervaná duše šílí
Po uvadlých květech léta

A tma se kradmo plíží
Do srdcí a do hrobů
A než světlo dne zvítězí
Smrt má prázdna podobu.