Falešný tóny do ticha
linou se ze starýho klavíru,
zasypanýho v hromadě
už roky starýho papíru.

Tam, na tom divnym místě,
v samotě betonovýho pohoří,
v závěji kelímků a vajglů,
co už tak dlouho nehoří.

Tam, kde černej a štiplavej
kouř zvedá se jen zřídka
a kde krysy mezi odpadky
jsou jediná hlídka.

Tak tam v kupách střepů
na cestě k zpustlým zastávkám
svoje srdce do kanálu
pro Tebe navždy pohřbívám.