vybledlé bezčasí
už za krk vleče zimu
o křídla sýkořic
láme se bílá
klopýtám jaru vstříc
přes monolity rýmů
den mlčky lehá si
do tmy, co zbyla

uhlíkům řeřavým
dám do zástavy dlaně
pro popel na čele
pro signum Dei
ve slunci nesmělém
na závětrné straně
ztracená dejà vu
pod ledem tlejí