Chybíš mi, chybíš,
zlořečený,
jak hrdost chybí
slovům ženy

až příliš
příliš odevzdané,
když ráno šeptá něžně
Pane,

můj pane, nejsem
bez tvých očí,
usneš -
jak slunce za úbočí
zmizím - a nejsem

bez tvých dlaní,
doteků, gest a pousmání,
co sladce nohy zpodráží mi
a padám,

padám do hlubiny,
slepá
a hluchá k hrdým slovům
- vítězná trofej Krále lovu.

Hrdost
má třpytnou gloriolu
- padám a nedívám se dolů,
chybíš mi příliš,
zlořečený.

Nejhlouběji prý padnou ženy.