brodí se racek slaným ránem
prohání líně ve vlnách
šupiny slunce
bílou tříští
vezmi nás na kraj světa, pane
žadoní čluny v přístavišti
stín z plachet už jim dávno plách
ustlal se kočkám
pod platanem
písek zve moře na svůj práh
tam, kde se stopy snů všech blyští
dokud je – něžně dotýkané –
nespláchne provždy
příliv příští