nic než oči
nebylo mezi námi
když lavičky osiřely
a náměstím táhly se stíny
jako spráskaní psi
když listí přestalo platit
a říjen s chladným úsměvem
pohřbil v něm
co zbylo z léta
dal jsi mi růži
(poslední toho času)
své slovo
a sen o světle v okně
o hebkém mlčení
v němž kromě očí
nebude nic
mezi námi