Na rohu ulice postávala dívka a dupala pravou nohou do rytmu psacího stroje, na kterém psala Jana Nováková tohoto rána svůj pátý dopis. Po chvíli začala dupat levou nohou, ale nepřestávala vytrvale pozorovat muže ve svrchníku, který kouřil nekonečně dlouhou cigaretu a vytrvale ji pozoroval. Dívka, jmenovala se Líza (ale to ten pán neví) se opatrně rozhlédla, aby zjistila, jestli se nikdo nedívá. V polovině šestého dopisu už ji začaly bolet nohy, a tak si koupila jízdenku. Co ale dělat s takovou jízdenkou, když je taková zima a šálek kávy by nezaškodil? Možná by se dala vyměnit za trochu punče.

Náhodou ale jela okolo šalina. Měla všechny dveře otevřené a za nimi tři schůdky. A všichni, kdo měli jízdenku nastoupili. Jenom ten pán s cigaretou vystoupil z řady a ohlédl se na pozdrav. No ale co s tou jízdenkou? Třebas by ještě šla vyměnit za kousek citronového koláče. Jízdenka byla označena číslem 51/263. Dívce, která se jmenovala Líza, to připadlo hloupé, a tak se s podpatkem v ruce začala belhat ke schránce na dopisy.