Mé kroky
na kočičích hlavách
tak opuštěně zní...
Na věži kostela
hodiny ruce spojí
a dnešek zítřek vítá.

Okamžik poslední
se vznáší v povětří
společně s vůní
posečené trávy
a růží z předzahrádek.

A na kočičích hlavách
starého dláždění
tichounké cupitání
dešťových tanečnic
mým krokům opuštěným
dělá společnost.

Tak sladce chutná
každý nádech,
tak krásně umí
objímat noc,
když bolí spánek
a bolí snění.

Nesu si domů
letní déšť ve vlasech,
světlo lamp z kaluží,
stínohru stromů...
a noční pohlazení.